Mladý, talentovaný a nadějný, ovšem také bezhlavý, sebestředný a trochu arogantní jezdec Formule 3 James Hunt startuje další závod své slibně se rozjíždějící kariéry… Ale tentokrát je to jiné, po jeho boku totiž vyjíždí i neznámý nováček Niki Lauda, který vypadá divně, chová se divně… ale jako řidič se záhy ukáže být první opravdovou konkurencí namyšleného Hunta…
Tak začíná nový Howardův film “RUSH” (Rivalové): Autobiografické drama, odehrávající se v době rychlého vzestupu (i skoro-pádu) jedné z největších legend Formule 1 – Nikiho Laudy. Ono strohé popsání děje Rivalů je – pravda, maličko zavádějící! Ve skutečnosti to není ani tak o samotných závodech na trati i mimo ni (i když toho je tam samozřejmě taky dost). Je to spíše o zvláštním “vnitřním” souboji dvou výjimečných osobností (a tak trochu magorů – každý svým způsobem), co jsou ochotni pro úspěch a úznání zaplatit i cenu nejvyšší!
Nejlepší příběhy píše sám život
Děj se odehrává v první polovině 70. let a zaměřuje se především na dvojici špičkových jezdců Formule 1 své doby. Sledujeme jejich motivace, chování, hodnoty ale především zvláštní pouto, které začíná v podstatě nenávistí a despektem, ale končí zvláštním typem přátelství a ohromné vzájemné úcty! A to je největší hybnou silou filmu! Zatímco normálně funguje chemie na plátně mezi ženskou a mužskou postavou, tady to jiskří právě mezi Laudou a Hantem (ač jsou oba jasně hetero) a to hlavně díky jejich totální povahové rozdílnosti a onomu zvláštnímu vztahu, který se během filmu hodně vyvíjí a mění. Zatímco brit Hunt je prototyp sebestředného playboje – řízeného instinktem a jednajíce spontánně… Lauda představuje chladného, odtažitého a věčně taktizujícího introverta, který vše řeší čistě pragmaticky a s chladnou hlavou. Oba však spojuje cílevědomost a touha po vítězství a uznání! Ač je tam spousta postav, celé to je pouze o dvojici Hunt/Lauda, ostatní jsou tam jen “křoví”, vata pro vyplnění scény. Cokoli dalšího k ději dodávat nemá smysl, abych nespoileroval!
Herci
V titulních úlohách excelují: Chris Hemsworth aka James Hunt a Daniel Brühl coby Niki Lauda. Jelikož oba dva pány vůbec nemusím, měl jsem oprávněné obavy že Hemsworth si jen zopakuje pozemskou variaci (arogantního metrosexuála) Thora a Brühl – který mě byl silně nesympatickej už v tarantinových hanebných panchartech, si střihne dalšího čůlisnýho (německo/rakousko) floutka! Jojo jak šeredně jsem se zmýlil! Předsudky toť strašná věc. Oba hošani si své role vystřihli s gustem a grácií, nicméně Pan Herec Brühl přeci jen znatelně lépe než jeho kolega Ch. H. Daniel Brühl Laudu nehrál, on Laudou byl (fyzicky určitě, duševně těžko říct) a všeobecné uznání, které za roli Laudy sklidil, si fakt zaslouží!
Režie a hudba
U Rona Howarda (Oheň, Far & Away, Apollo 13, Výkupné, Čistá duše) obavy nebyly na místě, protože tenhle pán dramata točit umí a pokud vím, tak ještě neudělal vyloženě slabší film. Jen jsem měl maličko strach, jak si poradí s akčními (závodními) sekvencemi, které nejsou vyloženě jeho parketou. Výsledek byl ale taky slušný. Závody mají grády, jsou snímány dynamicky, střídají se záběry detailů i celků (chválím zejména práci kameramana), makro záběry přímo z kokpitu formulí – nebo naopak z ptačí perpektivy – nevyjímaje!
No a co by to bylo za film bez silné hudební složky, kterou tu obstaral oskarový Hans Zimmer, který je podepsán pod takové fláky jako: Krvavý příliv, Skála, Gladiátor, Pearl Harbor, Hannibal, Black hawk down, Batman begins, Piráti z Karibiku, Inceptions a mnoho dalších… Ostatně právě Zimmer s Howardem spolupracoval už na několikátém jeho filmu. Zimmer je klasickým případem skladatele, který jde na věc přímo – moc se nepatlá s rozmáchlými kompozicemi a ultra-složitými aranžemi, naopak chytne silný motiv (melodii) a jede: “mezoforte, forte” (repete repete repete), často tak balancuje na hranici kvality a levné “pompéznosti”, na hraně hitu a kýče… A to dost lidí neskousne (že, Jirko?! :-)). Já s tím ale problém nemám a většinou mu to žeru.
Resumé
Původně jsem se bál že půjde o další “amerikofilní-jednostranné” autobiografické sportovní drama o tom jak “chudý chlapec ke štěstí přišel”. Bál jsem se, že to bude něco jako Rocky (kterého jsem btw nikdy neměl příliš v lásce). Omyl! Jedná se o sondu do nitra dvou silných, zcela rozdílných osobností – lidí, kteří něco dokázali a kteří se nebáli jít si za svými sny – ať to stojí co to stojí! Líbí se mi, že je Howard nezobrazil jako dva Supermany ale jako obyčejné týpky – nejen se všemi jejich přednostmi ale především s jejich slabostmi a stinnými stránkami. Historickou věrnost a fakta neřeším! To je achylovou patou každého autobiografického filmu a většina hnidopichů (rozumněj: idiotů) si do toho s gustem kopne! Je mi jedno, jak to bylo nebo nebylo, beztak je běžnou praxí, že všechny filmy “based on true story” scénáristé notně překopou (jinak by to nemělo ten správnej drive).
Nuže pro koho Rivalové vlastně jsou? Pro kohokoli! Každý si tam najde to svoje. Chvíli je to akce, napětí, adrenalin, pak se to “přepne” v drama, aby to za chvíli přehodilo výhybku v hotovej doják… Přitom všechny složky jsou v rovnováze, takže nic tam není jakoby navíc nebo samoúčelně. A dojde řada i na pár zajímavých myšlenek – takové to klasické (domácí) filozofování, které kupodivu nevyzní jako klišé (a když, tak jen trošičku)…
“Když mi v nemocnici odsávali ty sračky z plic, bylo to peklo! Ta nenávist k Tobě mě pomohla! Vlastně díky Tobě jsem se tak brzy vrátil zpátky na trať! Chytrý člověk získá od svých nepřátel víc než hlupák od svých přátel…” (Niki Lauda)
“A Niki… Vypadáš fakt dobře! Myslím, že seš jedinej člověk co znám, kterýmu popálení obličeje prospělo!…” (James Hunt)
RUSH
USA, Německo, GB
rok: 2013
stopáž: 122 min