Světová válka Z není žádný zetko

Kdo by to byl řekl, že z klasický, už mockrát převařený šlichty, se dá ještě uklohnit vcelku chutná krmě?! Jde to! Ale musí se na to jít chytře! WW Z jde sice v “umrlče-zombických” šlépějích, ovšem našlapuje zlehka, často mění směr i tempo, a má tak překvapivě spoustu účinné munice na dnešního náročného (zmlsaného) diváka. A to paradoxně i přesto, že se jedná o (v prostatě) dost natvrdlej flák se spoustou logických děr a scénáristických bot.

Worlds War Z (recenze)

Gerry Lane, starostlivý tatík a milující husband, jede se svou rodinkou běžnou městskou dopravní špičkou (skoro jako doma). Cestou vedou běžné dialogy (o lejně) a jako normálně uvíznou v zácpě! To by samo o sobě nebylo až tak podivné, ovšem tentokrát je to jiný. Kolem projíždí na motorkách až příliš (vystresovaných) policajtů a ve vzduchu prostě něco “visí”, něco zlověstného, co každou chvíli exploduje… Z ničeho nic se najednou ulice mění v naprostý chaos, lidé zmateně pobíhají sem a tam, v dálce je slyšet (I vidět) několik explozí, všude se ozývá křik, rány a kroucení plechů. Kolem projíždí sanitka, Gerry šlape na plyn a pouští se za ní, v zápětí jeho auto i s celou rodinou havaruje.

WWZ

Tak začíná první cca 10ti minutovka letního “blockbusteru” Worlds War Z s Bradem Pittem v hlavní roli. Film líčí situaci, kdy na zemi propukla pandemie neznámého a dosud nevídaného viru, který je brutální, smrtící a především zatraceně rychlý (dostane vás do 12 sekund). Problém je, že nakažení neumírají ale změní se na agresivní a kurevsky rychlý zmrdy, kteří napadají své bývalé – ještě nenakažené – spoluobčany. Ti se záhy přidávají “do zombie klubu”. Samozřejmě nikdo netuší oč běží a že problém je to globální a šíří se sakra rychle (nečekaně). Naštěstí je tu Gerry Lane, bývalý elitní vyšetřovatel OSN (vůbec netuším co si pod tím představit), který může – ještě spolu s dementním vědcem a neschopnou jednotkou SEALs – spasit celý svět (teda ne že by chtěl, spíš tak nějak nemá na výběr).

Ach jo! Pořád dokola

Kdo by to byl řekl, že z klasický, už mockrát převařený šlichty, se dá ještě uklohnit vcelku chutná krmě?! Jde to! Ale musí se na to jít chytře! WW Z jde sice v typicky “umrlče-zombických” šlépějích, ovšem výrazně mění směr a má tak překvapivě spoustu účinné munice na dnešního náročného (zmlsaného) diváka. Paradoxně se jedná o dost natvrdlej flák se spoustou logických děr a scénáristických lapsusů (nechci spoilerovat, takže nebudu prozrazovat). Dějově je to hodně “roztříštěný” a celý film připomíná víc videohru než biják. Skládá se totiž z několika samostatných epizod (1. leven: úvod; 2. level: Na lodi; 3. level: Letiště v Koreji; 4. level: Jeruzalém; 5. level: Laboratoře), kde Gerry (Pitt) vždy absolvuje více či méně úspěšně (mno vlastně spíš “méně”) jeden level, aby mohl vstoupit do dalšího.

Kupodivu mě ale tahle zvláštní hra dost bavila, protože to mělo spád, akci a napětí. Neméně zajímavé je hlavní pojetí filmu. Ten je sledován optikou jednoho člověka (Gerry), který vůbec netuší, která bije (a netuší to vůbec nikdo), jen se snaží najít ohnisko nákazy a tzv. “pacienta nula” (původce viru). Což je další devíza filmu, protože Gerry lítá po všech čertech a pátrá a uniká zombíkům. Divák tak není omezen na jedno uzavřené prostředí (např. Obchoďáku, viz “Úsvit mrtvých”), popř. Jediné město (“Země mrtvých”) ale dostane se mu fascinujího poznávacího zájezdu napříč celým světem (I když takovouhle dovču bych fakt nechtěl, ani za zlatýho vepře).

Proč na to jít

Kdo má rád filmy jako “28 dní poté”, “Epidemie”, či “Resident Evil”, přijde si rozhodně na své (WWZ je kombinací všech tří kousků). Scény se zombíkama jsou skvělé, velkolepé – byť v podstatě celé digitální.

Hlavním tahounem filmu je samozřejmě Bradford Pittbull, který se už dávno vymanil z pozice “hezounka” do osobitého a skvělého herce, co hraje na jednu stranu střídmě a decentně ale přesto (nebo možná právě proto) mu věříte každý pohyb, každou repliku co vynáší z dutiny hubní. Věříte mu, ať hraje fešáka (joe black), psychopata (californie), vyšinutýho bohéma (klub rváčů), středověkýho reka (Troja) a nebo family gaye. Navíc jeho postava je nejenže perfektně zahraná ale I zároveň perfektně napsaná. Gerry Lane představuje obyčejnýho chlapa, milujícího otce, co nemá rád zbraně, není žádnej Rambo ale přesto je to chlap co i když má strach, když jde do tuhýho, nevytuhne a má koule na to, udělat tu správnou věc – aby nebyl sám tuhej!

Třetí důvod jsou “silný scény” (takový ty “kulervoucí”, kdy si říkáte “ty krávo, to je nážez jako prase!!”). Zatímco běžně mají filmy sotva jednu, tady je to nezapomenutelnýma scénama doslova narvaný. Ty “Big” (husto-kruto-přísný) jsou tu hned TŘI: 1. úvodní twister uprostřed města; 2. “dobývání” Jeruzaléma; 3. scéna v letadle.

A jak to všechno dopadne?

Smůla! Zas nebudu spoilerovat, prozradím snad jen, že to skončí dobře i špatně – podle toho jak se na to díváte. Konec je hodně otevřenej, takže se pravděpodobně můžeme těšit na pokračování.

Když už jsme u finále, zaslouží si zvlášť hodnocení. Poslední cca 1 / 4 filmu (závěrečná scéna v laboratořích kdesi ve Skotsku) působí k celku dost protichůdně, je jako z úplně jinýho filmu (vyloženě komorní) ale v celkovým kontextu parádně zapadá a celý to dobře vygraduje. Právě cca ona poslední 1 / 4 filmu byla dopsána a dotáčena až dodatečně, protože studio údajně nebylo spokojeno s původním koncem filmu. Zatímco normálně je to většinou průser, tady se to vyplatilo (holt je vidět, že filmová studia nejsou plná úplných blbců a filmových analfabetů). Jak pronesla krásně jedna postav ve filmu: “Největší problém lidí je v tom, že nevěří! Ne že by to byla hloupost, lidé jsou prostě takový, uvěří až když to zažijí na vlastní kůži…” Tak to bych podepsal!