Martin Hájek

Hudebník

Hudba mě provází (v různých formách) celý život. Moje úplně prapůvodní hudební krůčky se datují již do poloviny 80. let minulého století. Začínal jsem jako (mini)vokalista v pěveckém sboru na základce (někdy v 1. nebo 2. třídě ZŠ), poté jsem vyměnil hlasivky za „ostruněné pádlo“ a začal chodit do břevnovské lidušky na klasickou kytaru. Pak přišla „telecí léta“, období vzdoru, těžkého kovu a zbožného obdivu k rockovým karikaturám. V pubertě první hudební pokusy, v post-pubertálním období 1. regulérní kapela, první koncerty, festivaly, studio atd.

Dnes mám hudbu vyloženě jako koníčka. Mám za sebou několik stovek odehraných akcí (odhadem 300-400, přesně netuším) několik nahraných CD (vždy vlastním nákladem) a spoustu vzpomínek a zážitků. Působím ve dvou kapelách (jedna autorská, druhá zábavová), občas si zahrajeme živě (někdy dokonce i za peníze :-)) ale hlavně mě pořád baví hrát i skládat. Profesionální hudební ambice dávno nemám – ani na to nemám. Ale určitě se budu muzice aktivně věnovat, dokud budu moct.

ZAČÁTKY

Mé úplně prapůvodní hudební krůčky začaly ještě v éře (tehdy naštěstí už pomalu ustupujícího) bolševismu – přesně už si to nepamatuji, ale tuším že to bylo někdy v 87. roce minulého století. Ségra tenkrát hrála na kytaru a mě ten příjemně cinkavý zvuk už v tak ranném věku doslova učaroval. Začal jsem chodit do břevnovské lidušky na klasickou kytaru, nicméně nemělo to dlouhého trvání, neboť tamní učitel byl úchyl a zjevně pedofil (dnes by byl veřejně „lynčován“ – minimálně v rovině společenské – nicméně tehdy se to ještě nijak zvlášť neřešilo) a jako takový měl neustále tendence na mě hmatat a slintat (což jsem tenkrát samozřejmě ještě moc nechápal, ale rozhodně se mi to vůbec nelíbilo). No a díky tomu – a ještě díky neustálemu omýlání odrhovačky „Ovčáci, čtveráci“ (kterou mimochodem od té doby bytostně nesnáším), jsem tam brzy skončil a od kytary mě to na nějakou dobu úplně odradilo.

Rada 1: Pečlivě si vybírejte svého učitele kytary (zpěvu, klavíru, bicích atd.)! Tím spíš, je-li to váš první učitel!

DALŠÍ KRŮČKY

K aktivnímu muzicírování jsem se znovu vrátil až o několik let později – na střední škole. A to si pro změnu pamatuji zcela přesně! Konkrétně to bylo v říjnu 1993 (jako by to bylo včera, bože ten čas ale letí!), původně šlo spíše jen o takovou opileckou recesi na jednom z mnoha mejdanů, kde jsme se s Hurdou oba chopili nástrojů (totálně nepoužitelných španělek) a jali se vydávat krásně disharmonické, neumětelské a fakt absolutně neposlouchatelné zvuky. Nicméně se nám to (na rozdíl od zbytku osazenstva párty) zalíbilo a začali jsme se tomuto koníčku věnovat pravidelně, byť nějaký další čas stále jen ryze „španělkoidně“. Ale byla to fakt sranda…

Takhle s odstupem je však třeba sebekriticky přiznat, že naše tehdejší skutečná motivace nebylo nic jiného než jen další důvod, sejít se v hospodě či na mejdanu a v alkoholovém opojení skládat nesmyslné bláboly, dělat dojem na holky a snít o tom, jaké z nás jednou budou stars! O našem tehdejším hudebním potenciálu asi nejlépe vypovídají vlastní dobové texty, které jsme skládali v boudě, vedle v parku.

„V Parku stojí naše bouda, pudem tam a dáme čouda, dáme si tam lahváče a poslechnem si wasp-áče…“

„Co dělá vedle babka, válí se tam v křečích, co dělá vedle babka, leží na zemi a ječí! Když začneme zkoušet, zahrajeme A-moll, začnem brzo k ránu a skončíme namol…“

Rada 2: Dnes už vím, že dobrej text je naprostej základ a pomyslný eso v rukávu! Skládat hudbu je snadný ale napsat pořádnej text, to je oříšek!

Ani toto pojetí hudby nám však dlouho nevydrželo, neboť 2 roky nato jsme skončili školu, nastoupili do práce, Hurda byl odvelen na (tehdy ještě povinnou) službu vlasti a plány na regulérní kapelu se zase rozplynuly jako pára nad hrncem.

ALE ROCK & ROLL NEUMÍRÁ

Jelikož láska k hudbě však byla vždy silnější než všechno ostatní (i než má vrozená lenost, a to je teda co říct), na podzim roku 1999 jsem zvláštní souhrou okolností (a pravděpodobně i z jakéhosi chvilkového pominutí smyslů) opět popadl akustiku a začal znovu drhnout struny. Od té doby už se s trochou nadsázky dá začít hovořit o jakéms-takéms aktivním hudebním směřování. Podpořen opět Hurdouvou španělkou jsme začali pilně cvičit hity našich pop-bigbeatových bardů (Olympic, Katapult, Kabát, Lucie, Wanastovky, Vlasta Rédl, Jirka Schelinger atd.). Časem jsme spojili síly s dalším podobně postiženým týpkem – Martinem Sklenářem a začali hrát i naživo. Naší domovskou základnou se stala na dlouhou dobu hospoda na Petřinách, tzv. „K-áčko“. Takhle jsme fungovali rok nebo dva a byla to skvělá jízda na kterou do dneška moc rád vzpomínám. Zároveň si myslím, že to byla ta nejlepší škola a že mi to tenkrát hodně dalo. Stále více a více jsme však pošilhávali po elektrifikaci!

Rada 3: Když chceš něco udělat, udělej to hned! Ne zítra, ne za týden ale teď! Udělal jsem spoustu chyb ale tou největší bylo, že sem o regulérní kapele spoustu let jen snil a kecal.

DOST BYLO UNPLUGGED!

Víc než rok poté (koncem r. 2000) jsme s Hurdou konečně dosáhli vytouženého cíle a vyměnili španělky za elektrické kytary (Já kytaru, Hurda basu)! Mou první „elektrikou“ bylo černé Apollo – kopie LesPaula, překvapivě průzračného a silného zvuku a mým prvním kombem 60W VanHorn, což bylo mimochodem vůbec to nejhorší přes co jsem kdy hrál (možná vůbec to nejhorší co se tenkrát dalo za peníze koupit). Prvních pár týdnů jsem z toho samozřejmě byl v úplné eufórii, což mě inspirovalo natolik, že jsem toho času napsal cca 10 autorských skladeb, paralelně s tím jsme s Hurdou začali pilně zkoušet a zároveň shánět zbytek kapely (druhou kytaru a bicí).

V květnu 2001 jsem se po dlouhé době setkal se svým bohémským bratrancem Romanem Blažkem, který hrál shodou okolností také na kytaru. Slovo dalo slovo a brzy jsme spolu začali jamovat. Netrvalo to dlouho a Roman přitáhl svého kamaráda/spolužáka – Hatori Hanze Látala, který otloukal škopky a kapela byla rázem kompletní. Od té chvíle se datuje vznik rockové partičky GARLAND GREENE a vše ostatní už je – jak se říká – historie.

Následující dekáda (období mezi roky 2001 a 2011) byla divokou rokenrolovou jízdou, o níž bych v pohodě mohl napsat celou knihu. Bohužel, spousta z toho by byla veřejně nepublikovatelná. Ale kdo ví?! Možná jednou…

Každopádně, pokud chcete vědět jak to bylo dál (alespoň tu oficiální, cenzurovanou verzi), navštivte
náš oficiální web nebo koukněte sem – tady je to kompletní 🙂

Rada 4: Mít vlastní band je mnohem větší závazek než si myslíte. Ze začátku je to fajn ale postupem času člověk zjistí, že takových jako vy je na každym rohu alespoň tucet (to je 12 – myslím :-))!

SOUČASNOST

Momentálně mám autorskou kapelu (už třetí v pořadí) DSTROJ, kde vedle struhadlování také zpívám (s notnou dávkou fantazie se to dá tak nazvat). Mimoto skládám texty a píšu hudbu. Kromě mé domovské kapely jsem za svou „hudební kariéru“ působil ještě v (jedné z mnoha) pražské Metallice Revival a také v zábavové partičce kamarádů-bigbíťáků: Namoll. Co se týče mé autorské tvorby, vyjma skládání pro svůj band jsem ještě (coby autor hudby) spolu s Lubošem Kularem napsal muzikál Kryštof Kolumbus, jehož realizace je však zatím bohužel v nedohlednu (ale třeba i na to jednou dojde).


Rada 5: Mít kromě vlastní kapely ještě další hudební projekty (ideálně stylově hodně odlišný) je jak praktický tak zábavný. Jednak vám to rozšíří obzory a druhak je to ten nejlepší recept proti „vyhoření“!

CO POUŽÍVÁM (Nádobíčko)?

  • GTR1: CORT EVL-Z47 (7-strunka) elektrická kytara: matná povrchová úprava „black satin“, tělo – mahagon, krk – javor, hmatník – palisandr, černá mechanika – Die-cast, TonePros struník – typ Tune-o-matic (struny skrz tělo), snímače EMG-HZ7
  • GTR 2: Fokus EXPLORER (custom) elektrická kytara: barva „natural“, tělo/krk – mahagon, hmatník – palisandr, černá mechanika, snímače EMG-H2 (pasivní)
  • GTR 3: Ibanez GRG 121-DX elektrická kytara: barva: natural-hnědá, tělo – jasan, krk – palisandr, černá matná mechanika, snímače EMG-HZ (pasivní).
  • GTR 4: Ibanez V72 ECE elektro/akustická: Black „highgloss“ povrchová úprava, top – smrk, luby + zadní deska – mahagon, hardware – chrom, elektronika – Ibanez AWQ 200 T (součástí je i digitální ladička)
  • AMP: GENZ-BENZ El Diablo 100 hlava – lampa
  • BOX: GENZ-BENZ 212 G-Flex, osazen 2x 12” GBE 1240—V75 (RMS: 150W mono / 2x 75 stereo), 4x bass-reflex
  • AMP 2: Line6 SPIDER V30 MkII – kytarové kombo s integrovaným digitálním multi-procesorem
  • Efekt: Line6 POD X3 Live (podlahový procesor)
  • mikrofon: Shure SM58
  • vysílačka: Samson AirLine 77
  • in-ear monitory: LD MEI 100
  • footswitch: 5-way El Diablo FS & 2-way Marshall (pro reverb)
  • struny: hybride 11/12 a 12/13 – GHS, Ernie Bally nebo D’addaria
  • trsátka: Jim Dunlop (1.0mm a víc)
  • kabely: PlanetWaves, Proel a další
  • obaly/futrály: převážně Warvick
  • další vybavení: PA systém: 2x 3-pásmový repra (RMS 2x 250W) + QSA koncový zesilovač 2x 200W + mixpult Behringer 16-pásm. max. 600W
  • nahrávání: recorder Digitech GNX3 + MacBook

Rada 6: Vlastně totálně nepodstatný výčet technických „zbytečností“. Spoustu let jsem řešil zvuk a hledal tu nejlepší kytaru, ten ideální aparát, ten nejzvučnější box… Pak mi došlo, že to není v kytaře a zesilovači ale je to jenom v rukách a hlavě! Soustřeďte se radši na tón, na hudbu, na text – a ne na technický nesmysly okolo!

Více info o mých kapelách a mojí hudební hysterii tutok!

CO POSLOUCHÁM, CO MĚ OVLIVNILO?

Poslouchám vše, co má hlavu a patu (a je mi vcelku fuk jestli jde o Poprock nebo Death metal). Mému srdíčku je ale přeci jen nejbližší styl hard’N’heavy. Vyrostl jsem na klasikách jako:
Metallica, Megadeth, Black Sabbath a Ozzy Osbourne, Pantera, Guns’N’Roses, Led Zeppelin, Anthrax, Testament, Skid Row, The Almighty, W.A.S.P. atd. Měl jsem také krátké období, kdy jsem jel na kapelách a interpretech jako: Dream Theater, Rush, Steve Vai, Marty Friedman.
V současné době mě baví relativně moderní pojetí hard/rocku a metalu, prezentované partičkami: Godsmack, Five Finger Death Punch nebo Avenged Sevenfold.

OBLÍBENÍ MUZIKANTI

Vlastně nikdy jsem nijak zvlášť neulítával na typech jako Satriani nebo Malmsteen (výše zmíněný Steve Vai je podle mne výjimka) a všech, co povyšují formu nad obsah (sorry, přátelé – ale je to tak!).

Více na mém profilu na BANDZONE

Dávám přednost raději těm, co to „hrnou od srdce“, mými nejoblíbenějšími muzikanty vždycky byli (a to už se asi nezmění): Tommi Iommi (Black Sabbath), Jimmy Page (Led Zeppelin), Jeff Beck, Saul „Slash“ Hudson (Guns & Roses, Slashe’s snake pit), Jimmy Hendrix (i když je jeho hudba děsným úletem i dnes – natož před půl-stoletím, byl to jednoznačně famózní hudebník a ohromnej inovátor).
Z našich kytaristů pak jednoznačně: Michal Pavlíček a Radim Hladík.

Stejně tak zpěv musí člověka „usadit na prdel“! Nicméně jen samotné „zlato v hrdle“ nestačí. Opravdového Zpěváka dělá Zpěvákem (dle mého názoru) správná trojkombinace:

  • Hlasu – nebo chcete-li onoho zlata v hrdle
  • Výrazu – jisté dávky originality, jedinečnosti, díky níž dotyčného(-nou) bezpečně poznáte během prvních pár tónů.
  • Front(wo)manství – charizma, umění komunikace s publikem, smysl/cit pro show

Do mého TOPu patří například: Bruce Dickinson (Iron Maiden), Ronnie James Dio (Black Sabbath, Rainbow, DIO), John Bush (Armored Saint, Anthrax), Chris Cornell (Soundgarden, Audioslave), Sebastian Bach (Skid Row), Ian Gillan (Deep Purple)…

Dále Robert Plant (Led Zeppelin), James Hetfield (Metallica), Sully Erna (Godsmack), Blackie Lawless (WASP) a Brian Johnson (AC/DC), z našich pak Petr Kolář nebo Kamil Střihavka…
U drtivé většiny zpěváků dominuje silná kombinace dvou (z výše zmíněných) faktorů, ovšem jsou i výjimky – a opravdové unikáty, které mají všechna tři „NEJ“ na 101%! Typickým příkladem Sing-mastera je (byl) jednoznačně nenahraditelný Freddy Mercury (nechť je mu země lehká), z našich luhů pak určitě vynikající Lucka Bílá!

Rada 7: Každý má toho svého/tu svou NEJ… A tak je to správné, tak to má být. Nenechte si je vzít!

A co říci závěrem ?

Na světě bohužel existuje (a vždycky bude) neuvěřitelná spousta lidí, co si myslí, že mají patent na rozum, všechno ví, všude byli a od všeho mají klíče. Takoví dokážou člověka jen otrávit a odradit. Jak říká klasik: „Vesmír JE konečný, lidská blbost bohužel NE!“ Proto s ní nelze bojovat. Lze ji jen ignorovat a jít si za svým! Zdravá kombinace píle, sebedůvěry a disciplíny dělá divy a je mnohem víc než sebevětší (leč promrhaný) talent! „

Rada 8: Už bylo dost rad! Za prvý: nejsem ještě tak starej ani zkušenej, abych mohl furt mentorovat! A za druhý: nenávidím „chytráky“ a laciný moudra – takový ty rádoby-chytrý cintáty! Hudba je ten nejlepší vynález a bez ní bychom dost možná ještě lezli po stromech ;-))

Ukázky mé tvorby:

D-STROJ

Závislost (*new song* 2010)
V Galaxii (*new song* 2010)
Přísaha (*new song* 2010)
Divoký časy (*new song* 2010)

SLATHER

Hustec (Husto/pečeť – 2004)
Tlustopečeť (Husto/pečeť – 2004)

GARLAND GREENE

Na vlnách (Jako v řetězech – 2003)

:: hudba – M. Hájek & D-STROJ & Slather & G.G.
:: texty – M. Hájek
:: zpěv – M. Hájek
:: kytary (rytmické) – M. Hájek, R. Rokoš, P. Líbal
:: kytary (akustické) – M. Hájek, P Líbal
:: sólové kytary – M. Hájek, R. Rokoš, P. Líbal
:: Basa – J. Hurych, S. Safonkin, Ivo Fibiger
:: Bicí – M. Horáczek, H. Látal

:: Na vlnách: nahráno 01/2003, Seč u Chrudimi – studio Benas
:: Hustec: nahráno 01/2004, Karlovy Vary – studio Musicservice
:: Tlustopečeť: nahráno 01/2004, Karlovy Vary – studio Musicservice
:: Závislost: nahráno 01-06/2010, Hanspaulka – zkušebna
:: V Galaxii: nahráno 01-06/2010, Hanspaulka – zkušebna
:: Přísaha: nahráno 01-06/2010, Hanspaulka – zkušebna