tata-vzpominky_0217_100_0815_web.jpgJeden moudrý člověk kdysi řekl: „Ty, jež milujeme, nás neopouští ale zůstávají s námi – v našich srdcích a myšlenkách.“ S tím se nedá než souhlasit! Bohužel, od té bolesti a smutku nám to ale moc nepomůže. Na druhou stranu, čas všechny rány víceméně zahojí. Všichni tam jednou musíme, nikdo z nás tomu neunikne. Jenže někdy je to tak strašně náhlý, rychlý a krutý, že si s tím prostě nevíme rady. No, to je život!
29. 5. 2017 v 11:07 nás opustil náš milovaný manžel, tatínek, dědeček a bratr – JIŘÍ HÁJEK, můj TÁTA.
Bylo to náhlé a totálně nečekané. Ještě pár dní předtím skotačil s dětmi (vnoučaty) v bazénu. Ve čtvrtek večer se mu udělalo zle, šup do nemocnice – ale bohužel už bylo pozdě. Po pouhých 72 hodinách svůj boj se zákeřnou nemocí prohrál.
Pořád tomu nějak nemohu uvěřit…
Takhle si TÁTU budu pamatovat – jako veselého chlapíka s obrovským srdcem…
Ale jak se říká: „Ty, jež milujeme, nás neopouští ale zůstávají s námi – v našich srdcích a myšlenkách. Navždy!“. A tím jediným se teď utěšuji. Vzpomínám na TÁTU (a vždycky budu) tak jak si zaslouží. Vzpomínám na něj jako na skvělého ČLOVĚKA, super DĚDEČKA, hodného MANŽELA a především rovného, fajn CHLAPA – kterých už dneska moc není. Ale hlavně jako na TÁTU, toho NEJLEPŠÍHO TÁTU NA SVĚTĚ, který mi bude strašně chybět (už mi chybí).
Na vnoučátka Týnku a Martínka nedal dopustit. Miloval je a oni milovali jeho. Byl to skvělý dědeček.
TATI, dnes odcházíš na věčnost. Ať už jdeš kamkoli, věřím, že tam budeš šťastný, protože už není žádná bolest ani starosti – už je jen KLID A MÍR. Byl si nejen mým TÁTOU, byl si i můj VZOR a budu se snažit být jako TY. Snad TI tam nahoře ani tady dole nebudu dělat ostudu. MÁM tě moc rád!
Občas se na nás tam ze shora podívej jo?
Bon Voyage
Mí drazí, milovaní rodičové.
To je moc hezký, zase jsem si poplakala