Máte rádi horory? Já k smrti! Už od dětství. Kdysi jsem někde četl jakýsi výzkum, kde hodnotili množství emocí, které je ten který filmový žánr schopen v divákovi vyvolat! A hádejte co na plné čáře vyhrálo? Jasně! Filmečky plné děsu. Lidé se prostě rádi bojí. Proč? Emočně to stabilizuje… Udajně prý zbavuje stresu… Dává to určitý pocit „rozpolcenosti“ (bezpečí i nejistoty současně)… blablabla (a podobný vědecký kecy)… Já si ale myslím, že se pak prostě jen cítíme víc živí – a šťastní, že jsme to „přežili“ (narozdíl od hlavních hrdinů… alespoň většiny z nich určitě).
A co je neméně zajímavé, že to jsou právě hororové filmy, které působí na muže i ženy defakto stejně (zatímco v jiných žánrech u nás – mužů jasně dominují akčňáky, ženy zase preferují romatniku).
Moje 13 komnata hrůzy: Můj TOP13 hororů v posledním desetiletí, které mě výrazně oslovily. Budu minimálně SPOILERovat (prozrazovat zápletky).
No.13: Očista (The Purge, 2013)
Začnu sice ne vyloženým horůrkem, ale rozhodně to tu své místo má – minimálně díky vynikajícímu nápadu.
Představte si náš svět blízké budoucnosti, kde téměř neexistuje zločin. Jak to? Americká vláda to vyřešila šalamounsky – na jedinou noc v roce (tuším že to bylo 31. 3.) vyhlásila tzv. „Očistu“ – tedy noc kdy neexistuje právo, zákon a všechny bezpečnostní složky jsou na 12 hodin mimo provoz. V tu dobu můžete dělat co chcete – krást… kohokoli zmlátit… znásilnit… a dokonce i zavraždit! A co je nejdůležitější, beztrestně! James Sandin (Ethan Hawke) na tomto systému velice dobře vydělává, neboť prodává bezpečnostní systémy, které mají ochránit váš domov (ano, hlavně během Očisty). Nicméně jak už to tak bývá, něco se zvrtne. Pravidla jsou pravidla a jejich porušení má fatální následky.
Pozn.: Už jsou venku další 3 pokračování.
No.12: Den Matek (Mother´s day, 2010)
Běžná americká rodinka chce oslavit koupi nového domu a uspořádají k té příležitosti malý mejdan pro sebe a pár známých. V průběhu oslavy se na prahu domu objeví nezvaní hosté – původní majitelé. To, že jejich milovaný domov už patří někomu jinému logicky nenesou zrovna v pohodě. Problém je, že celá rodinka jsou tak trochu magoři!
Když už v Hollywoodu dojde kuchyňský, zahradní i garážový vercajk a béčkový režiséři se zrovna válejí v lihovém a amfetaminovém opojení, nastupuje na scénu někdo, kdo má cit pro daný žánr a tuny chladné oceli i hektolitry krve vymění za hustou atmosféru, zlověstnou bezvýchodnou situaci a starý dobrý, utrabrutální (a účinný) psycho teror! Pokud ještě má ke všemu šťastnou ruku na herce, úspěch zaručen! Rebecca De Mornay je skvělá a její pokrevní příbuzní Freddy, Jason a Michael, jsou určitě na maminku patřičně hrdí!
No.11: Poslední dny na Marsu (Last days on Mars, 2013)
Zase blízká budoucnost, tentokrát jsme ale hooodně daleko od matičky Země – až na rudé planetě, kde se pomalu připravuje kolonizace. Součástí toho je samozřejmě pátrání po živých organizmech. Ty jsou nakonec skutečně objeveny. Problémem je, že marsovské (mikro)organizmy nejsou moc kompatibilní s těmi našimi a v lidském DNA nadělají řádný „bordel“. Kombinace sci-fi a zombie hororu, která se mi trefila do vkusu. Na kousek ála Event Horizon už sem dlooouho čekal (navíc říznutý zombie tématikou)… Je to sice béčko jak noha, občas logika maličko hapruje ale celková atmosféra výborná, natočený to je skvěle a herci parádní – v čele s výborným Liev Schreiberem! Víc takových kousků, víc.
Pozn.: Paralelně s tímhle bylo natočeno pár dalších kusů s podobnou tématikou, za všechny třeba: Europa Report nebo Apollo 18.
No.10: Země kůlů (Stake Land, 2010)
Svět těsně po apokalypse, hospodářství a ekonomika v troskách, lidstvo přežívá v malých skupinkách. Důvodem toho všeho je fakt, že celou naši milovanou zemi zaplavila nová rasa – upírů. Spustošenou krajinou se potuluje mladý chlapec Martin, spolu se svým mentorem „Mistrem“ – který je specialistou na lovení upírů a učí mladíka jak přežít.
Stake Land je něco mezi Bladem, The Road a Mad Maxem. Takže fakticky vlastně není úplně čistokrevným hororem. Kombinuje témata upírského hororu, akčního filmu a roadmovie – a… funguje to! Překvapením jsou vynikající, zcela neznámí herci.
No.9: Ledová smrt (Fritt Wilt – trilogie, 2006, 2008, 2010)
Norská vyvražďovačka, která si vysloužila dvě pokračování (jeden parádní sequel: FW-2 a zbytečný prequel: FW-3). Fritt Wilt se veze na vlně klasických „slasherů“ ála Pátek 13tého nebo Heloween. Tzn: máme tady vraždícího psychopata s maskou a bandu pubescentních blbů na zabití. Takových pokusů už bylo spousta, víme?! Ovšem Ledová smrt je jiná, protože skvěle spojuje napětí, relativně slušné herce, odporného padoucha (skvělého) a to vše v malebném prostředí opuštěného (samozřejmě strašidelného) hotelu uprostřed zasněžených hor. Zajímavostí je, že pokračování dokonce předčilo původní film.
No.8: Would you rather (2012)
Potřebujete prachy?! Fajn! Co jste pro to ochotni udělat?! Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a tady je to dotaženo opravdu do úplného extrému. Aneb jak to dopadne, když jeden má peněz jako šlupek (zároveň je solidně ujetej) a druhej(á) nemá ani floka a zoufale potřebuje vatu na léčbu svého smrtelně nemocného bratra.
Výborná komorní chuťovka, reflektující odvěkou pravdu, že my – lidé, jsme v jádru vlastně strašně sobecký a sebestředný svině! Naštěstí / bohužel, většina z nás to dokáže po většinu života šikovně skrývat a jenom výjimečný, extrémní situace odhalí opravdový karakter!… Ale možná je všechno jinak, možná že ona „bezohlednost“ (všemi odsouzeníhodná) není ničím jiným, než přirozeným pudem sebezáchovy a geneticky zakódovanou snahou chránit život svůj a svých nejbližších. A na tom zase nic špatného není.
No.7: Ďábel (Devil, 2010)
Rok 2010 byl vůbec hodně vydatným na kvalitní horory. Jedním takovým byl „Ďábel“ – komorní sataňárna postavená na jednoduché ale téměř geniální zápletce (říkám to pořád, že v jednoduchosti je krása). Několik lidí uvízne v mrakodrapu ve výtahu a postupně začínají umírat (dost bizarními způsoby)? Nikdo nikomu nevěří, všichni lžou a jeden z nich je vrah! Na prostoru cca 8m2 postupně zbytek přeživších začíná rozplétat klubko záhad a pomalu si každý začíná uvědomovat, že vše má svůj účel a nic se neděje náhodně.
Vezměte Omen + Cube a trochu to osolte Poltergeistem 3 a jste doma. To ale není výtka! Naopak! Ze všech zmíněných fláků si bere Ďáblík to nejlepší, přičemž vsází na tíživou atmosféru, námět (mistra žánru) a působivou hru (ne)světel. Tvůrci si vystačí s minimem prostředků a umně pracují s napětím, dynamikou a neviděnou (leč tušenou) hrozbou. Ovšem také se všemi klasickými žánrovými kliše. Další malou slabinou jsou herci, kteří mě svými průměrnými výkony a nepřesvědčivým chováním nestrhli.
No.6: Pád do tmy (The Descent, 2005)
Dost zajímavý, sugestivní a svým způsobem i originální kousek (následován několika méně povedenými kopírkami, viz třeba Jeskyně / The Cave). Partička šesti sportovně založených ženštin si vyrazí na společnou adrenalinovou speleologickou „pařbu“ do apalačských hor (nebo co to bylo za řiť). První problém nastane, když se jediná zpáteční cesta uzavře díky závalu. Druhý – o dost výraznější problém přichází, když děvčata zjistí, že více než kiláček pod povrchem nejsou zdaleka samotné.
Na první skouknutí perfektní, při další projekci pořád velice dobré, nicméně už tu divák nachází množství nesmyslů (ale to už je u hororu takový folklór)! Přesto výborná záležitost, pevně držící napětí od začátku do konce. Hodně dělá samotný „interiér“, ale pochvalu si zaslouží i skvělá práce s kamerou, výborné načasování (hlavně lekačky) a povedený (hnusný) „záporáci“. Povinnost pro fanoušky žánru!
Pozn.: Asi rok nebo dva poté vznikla dvojka, docela slušná – překvapivě.
No.5: Silent Hill (2006)
Vždycky jsem si myslel, že podle PC hry těžko natočit odpovídající (dobrý) biják. Resident Evil moje přesvědčení dost nahlodal a přetavení Silent Hillu do filmové podoby (o několik let později) zcela změnilo můj názor. Výjimečná záležitost, postavená na jednoduché premise – matka hledající svou dcerku, která se ztratila v zapadlém prdelákově jménem SH (kde taky jinde že?!). Nejsilnější zbraní je samozřejmě vymazlený vizuál a opravdu pekelná atmosféra. Silent Hill kloubí v sobě jak zábavu, tak i celkem náročnou podívanou a to v naprosto vyváženém poměru… Dost mě bavilo i ono poselství (leč již mnohokrát omleté), že opravdovou hrůzu, zlo a zkázu máme na svědomí zase jen My – lidé.
P. S.: Pokračování je, ale nic co by stálo za řeč (jen parazituje na povedeném původním filmu).
No.4: Zlověstné ticho (Dead Silence, 2007)
„Ahoj, jmenuji se Billy a zaskakuji tu za staršího brášku Chuckyho… Chceš balónek? Všechny se vznáší…“ Od Šestého smyslu zase horor pri kterém jsem nadskakoval a často měl nutkání odvracet zrak od obrazovky. Výborná práce s kamerou, dobře dávkované napětí, pěkná hra se světly a stíny. Vcelku úspěšné vyhýbání se všem klasickým hororovým klišé (i když zdaleka ne 100%, což dost dobře ale snad už ani nelze). Atmosféra že by se dala krájet a skvělá výprava. O ději vlastně ani nejde cokoli říct – abych nespoileroval – snad jen to, že hlavní roli tu hraje několik panenek, velká kletba a jeden notně nasraný duch. Režisér (James Wan) a scénárista (Leigh Whannell), stojící za úspěchem kultovní (a dnes již nenávratně zpackané) série SAW se vrhli na starou dobrou duchařinu a to pěkně poctivě a z gruntu! Dead Silence je pastvou pro horor-fans a jednou z nejlepších duchařin vůbec.
No.3: V zajetí démonů (The Conjuring, 2013)
The Conjuring je už několikátým zářezem na pažbě jednoho malýho šikmookýho rejži, do kterýho byste na první pohled sotva řekli, že je novým Hitchcockem nebo Kingem (a to zcela bez přehánění). The Conjuring představuje (v pořadí) již čtvrtý hororový nářez od tohoto talentovaného (malého/velkého) Mistra Hororu. Jde tu o prokletý dům kdesi v divočině, posedlost démonem a vymítání. Jasně, na první pohled jsou „Démoni“ vlastně vcelku klišoidní, neoriginální a předvídatelní, zato ale jsou až kurevsky dobře natočení, napsaní a zahraní – takže si zaslouží všechny palce hore! A to bez debat! K dokonalý pecce tomu sice ještě něco málo chybí (a s přihlédnutím ke starším Wanovým peckám to není úplně na 100%), ale na to dlabe bílej tesák. Tetelil jsem se blahem jako kdysi, jako malej strachy posranej capart! Více info a moje recenze ZDE.
Už je pokračování, které sice není vyloženě zlé ale oproti jedničce už je to pouze slabý odvárek (i tak trochu kopírka).
No.2: Sinister (2010)
Dlouho jsem se rozhodoval mezi absolutním TOPem a (až-pouhým) druhým místem. Nicméně v tomhle případě jsou síly v podstatě vyrovnány a podle mě je No.2 stejná pecka jako (nekorunovaný) vítez. Sinister má takovou atmosféru, kterou byste těžko hledali jinde. Tentokrát je ve hře jakýsi starodávný pohanský bůh (nebo démon?) – samozřejmě extrémně zvrácený a nečestný a nesportovní – který využívá lidských slabostí a především nevinnosti… Víc netřeba prozrazovat, snad jen, že jde o výjimečně tvrdý, společensky nekorektní a brutální (psychicky, nikoli vizuálně) hororový námrd, z kterýho budou i otrlí fandové žánru doslova srát hranatý brikety! Určitě jeden z nejlepších hororů minimálně poslední dekády. Scott Derrickson je borec, natočit tak syrovou a působivou strašárnu, to je umění, klobouk dolů! Malou vadou na kráse je lehce slabší (předvídatelný) závěr a hlavně zápletka – sama o sobě výborná ale odhalená už dlouho před finišem.
P. S.: jak tomu bývá zvykem u povedených pecek, i Sinister už si vydobyl pokračovatele – ten přímo navazuje na události jedničky, kvalit originálu samozřejmě nedosahuje, ale celkem ujde.
No.1: Insidious (2010)
Výborná a svým způsobem vlastně i relativně originální duchařina o strašidelném domě a chlapci, po němž prahnou temné síly. Ze začátku tak trochu poltergeist a trochu exorcista… Ale všechno je nakonec vlastně jinak…
James Wan je nekorunovaným králem žánru! V Insidious na jednu stranu sice lehce polevil (obligátní dějový zvrat ála Saw a Dead Silence se nekoná), o to více je však kladen důraz na budování atmosféry a stupňování napětí a beznaděje! Navíc Wan vypiloval svůj styl do osobité podívané. Ač Insidious nepředvádí nic vyloženě nové, jde o perfektní ukázku oldschoolové hororové podívané která vás usadí na zádel a nenechá vydechnout!… Po druhé projekci nemůžu jinak, než jít do plnejch! Není moc hororů, u kterých i při repríze „bobkujete“ jako králík a napjatě čekáte, co přijde dál!
Btw: Už vznikla další 2 pokračování (příšerná dvojka a vcelku ucházející trojka) – původnímu kousku však nesahají pokračování ani po kotníky.
Závěrem
Tak co, viděli jste něco z toho? Či snad máte pro strach uděláno a jen tak nějaký bubák vás nevyděsí? Samozřejmě, máme tu spoustu dalších super hororů, viz například skvělý remake Hory mají oči (Alexandre Aja, r. 2005), série Final Destination (aktuálně už 5 dílů) a nebo již zmíněný flák SAW (2004). Pokud patříte do kategorie zvlášť otrlého (zvrhlého) diváka, zkuste „chuťovky“ jako třeba: Divide (Xavier Gens, 2011), zvlášť odporný Interier / L´Intérieur (Bustillo, Maury, 2007) a nebo Mučedníky / Martyrs (Pascal Laugier, 2008). Ale to už je fakt filmový hardkor a varování, „jen na vlastní nebezpečí“ je zcela na místě. Konkrétně právě Martyrs osobně řadím mezi jeden z nejlepší a současně i nejodpornějších hororů, co jsem kdy viděl – a co už nikdy znova neuvidím!
Dobrou chuť.