V zajetí démonů (2013) – recenze

Početná rodina Perronových (rodiče s pěti dcerami) se počátkem 70. let stěhují do Harriswille (vidlákov kdesi ve státech, jak jinak) do nového (no!) domu. Počáteční nadšení z ohromného starobylého baráku na samotě vystřídá velice záhy nemilé zjištění, že s domem není vše tak úplně v pořádku. Zlověstné indicie rychle nabývají na intenzitě, netrvá to dlouho a rodina se v zoufalství obrací na Eda a Lorraine Warenovi (v té době již proslulé záhadology a démonology – nebo tak něco). Ti zasvětili celý svůj život zkoumáním paranormálních jevů a po chvíli váhání souhlasí, že Perronovým pomohou. Záhy však zjišťují, že to, před čím tu stojí, je zlo, s kterým se za celou dosavadní kariéru ještě nesetkali.

Staré ale osvědčené

Tolik popis děje “V zajetí démonů”, jež není kdovíjak originální (strašidelných domů jsme tu už měli hafo). Celé to panoptikum je navíc ještě opepřeno visačkou “Inspirováno skutečnými údálostmi”, což by mě ještě před pár lety spolehlivě zvedlo ze židle. Nicméně dnes už to moc neřeším – vzhledem k tomu, že to je u každého druhého filmu, ten “punc mrazení” už to dávno ztratilo. Ano! Teď si mnoho z vás nejspíš řekně: “Ooo jéé, další píp..ovina” ale pozor! Nenechte se zmást prvním dojmem! Je tu jedno ALE, při kterém každý – alespoň trochu znalý hororový divák, zpozorní. A tím je jméno rejži – James Wan (mj. režisér a duchovní otec veleúspěšné Saw).

Kdo umí, ten umí

Pod taktovkou kohokoli jiného by se jednalo jen o další (pod)průměrnou hororovou duchařinu, ovšem Mr. Wan nám tu servíruje ultimátní hororovou jízdu, z které budou citlivější povahy doslova “srát magi v kostkách”. Žádné dlouhé představování postav či jejich motivů, hned od začátku se jde pěkně rovnou na věc a divnosti se začínají dávat pěkně do pohybu (podivným chováním psa počínaje, přes hnilobný zápach a zvuky, hluky v domě až po regulérní zjevení a nevybíravé ataky nasranejch duchů konče). Dynamika filmu je vystavěna bravurně a celý twister nabírá sakra obrátky. Wan moc dobře ví, jak diváka postrašit, jak budovat napětí a jak tlačit na pilu (saw). Co na tom, že vlastně nepřichází vůbec s ničím novým a jen umě využívá fungující postupy (tma, dveře, nábytek, hodiny, zrcadla, stíny) a stylově kombinuje již mnohokrát viděné a natočené (od Amityville horror, přes Hitchcockovy Ptáky až po Friedkinova Exorcistu). Důležité zde není CO ale JAK! James Wan je mistr v budování napětí, režii má v malíku a umí navodit to správné mrazení v zádech. K tomu všemu bravurně využívá možností kamery a rozličných zvukových efektů.

Nic není perfekt

Svůj podíl na celkovém výsledku mají samozřejmě I herci, kde excelují především (posednutá) matka Lili Taylor a všechny dětské herečky. Vera Farmiga (Lorraine) a Ed (Wilson) – v podstatě již dvorní Wanův herec, odvádějí svůj solidní průměr! Jako samostatný film obstojí “The Conjuring” perfektně, na druhou stranu se zde prostě nelze nevyhnout srovnáním se staršími Wanovými kousky. Faktem je, že Wan coby režisér roste s každým filmem a “V zajetí démonů” je bezesporu zatím jeho vrcholem – co do řemeslné stránky. Ovšem zároveň už se nám tenhle mladý šikmooký klučina začíná maličko opakovat. Také jsem tu prvně postrádal nějaký ten originálnější nápad, zápletku, či obligátní dějový zvrat v závěru (jeden z Wanových “trademarků”, ale to je možná dáno hlavně překvapivou absencí scénáristy/herce a Wanova kámoše Whannela).

Shrnutí

Buď jak buď, The Conjuring je vynikající horor, který fanoušky žánru nemůže zklamat (a pokud ano, pak nejsou fanoušky žánru). Je tam všechno co tam být má a je to výborně natočeno. I přes těch pár výhrad se pro mě osobně jedná o jednu z nejlepších duchařin poslední dekády, která se může hrdě zařadit po bok takových hororových pecek jako je: The Ring, Saw, Dead Silence, Sinister a Insidious (ehm 3 z 5 kousků natočil právě J.W., náhoda? :-)). James Wan svými “Démony” znovu potvrdil status novodobého mistra žánru (a osobně ho beru už dávno coby krále moderního hororu). I když co do nápaditosti a originality, pro mě zatím stále ještě vede jeho debutní Saw a nedávný výtečný Insidious – jehož pokračování už bude co nevidět (jupííí). Takže pevné nervy, co nejméně vrzajícího nábytku, k TV dostatek popcornu, (svěcenou) colu, krucifix, bibli a na sebe tmavé spodní prádlo! Dobrou zábavu…